Propojením panelů se vytváří fotovoltaická řada, příp. pole. Články jsou sérioparalelně elektricky spojeny tak, aby bylo dosaženo potřebného napětí a proudu. Panel musí zajistit dostatečnou mechanickou a klimatickou odolnost (např. vůči silnému větru, krupobití, mrazu apod.).

V současné době jsou nejrozšířenější solární články vyrobené z krystalického křemíku ve formě monokrystalu (účinnost 14 až 17 %) nebo polykrystalu s účinností 12 až 15%. Levnější články na bázi amorfního křemíku (účinnost 5 až 9 %) jsou na ústupu. V laboratořích byly již vyvinuty články s účinností až 28 %, nejlepší komerční výrobky mají účinnost 20 %. Nejpoužívanější typy foto-voltaických článků jsou z křemíku, teluridu kademnatého, slitiny CIS (CuInSe), z arzenidu galia. Akumulátory, používané pokud se energie ihned nespotřebovává, bývají olověné nebo alkalické z niklkadmiových článků (NiCd).

Výkon zařízení je proměnlivý a odvíjí se od intenzity slunečního svitu. Panely fungují i při zatažené obloze nebo v zimě, výkon je však výrazně nižší. Protože výkon článků závisí na okamži-tém slunečním záření, udává se jejich výkon jako tzv. špičkový. Článek má při ploše 1 m2 špičkový výkon 170 Wp. Předpokládaná životnost fotovoltaických panelů je minimálně 20 let. Znečištěním povrchu panelů klesá jejich účinnost. Panely je třeba zajistit proti zničení a odcizení. Problémem je způsob likvidace celého zařízení, obsahujícího těžké kovy, po skončení jeho životnosti.