Za poslední rok vzrostl instalovaný výkon fotovoltaiky v ČR více než sedmkrát a v letošním roce se očekává další významný nárůst. Zdá se, že je tato technologie mezi investory čím dál populárnější a jejich plány zahrnují instalace solárních parků v řádech miliard Kč. Fotovoltaika se dostala do hledáčku nejen malých a středních investorů, ale také velkých developerských firem, které počítají s fotovoltaikou na střechy průmyslových hal, hotelů nebo nové bytové výstavby. Kromě domácích subjektů přicházejí na trh také kapitálově velcí hráči z Německa, Španělska, Velké Británie nebo Nizozemí. Významně k tomu přispívají výkupní ceny energie po dobu 20 let, silná koruna znamenající dočasný pokles cen fotovoltaických komponent a také zlepšení legislativního prostředí pro podnikání v této oblasti. Tento trend je jistě pozitivní, fotovoltaika patří k nejperspektivnějším a nejšetrnějším technologiím výroby elektřiny.

Pro výstavbu fotovoltaické elektrárny je třeba získat kromě souhlasu obce a místně příslušného stavebního úřadu (popř. jiných dotčených institucí jako jsou orgány ochrany přírody a památkové péče) také souhlas energetiků s připojením. Proto předpokladem vhodného pozemku je i blízkost elektrického vedení (nejčastěji 22kV) a dostatečná kapacita přenosové soustavy. Distributoři mají sice ze zákona povinnost investora do sítě připojit, nemusí se ovšem vždy jednat o nejbližší přípojné místo. Jestliže je v dané lokalitě kapacita přenosové soustavy vyčerpána (rezervována), má investor obvykle smůlu. Pořizovat vedení do jiného vzdáleného přípojného místa se ekonomicky nevyplatí. I z těchto důvodů cena pozemků roste a vznikají specializované firmy, které se vyhledáváním vhodných ploch pro fotovoltaiku (a jiných OZE) zabývají. Celosvětovým trendem je nicméně instalace panelů na nevyužité plochy střech nebo integrace fotovoltaiky přímo do budov (BIPV). Ne jinak tomu bude i v České republice.

Prozatím se větší fotovoltaické elektrárny budují především na vhodném volném pozemku, kterých ale začíná být nedostatek. Dle současné legislativy lze totiž stavbu solární elektrárny v podstatě umístit pouze v ploše, kterou k tomuto účelu vymezí územní plán. Umisťovat FV elektrárny dle metodického pokynu Ústavu územního rozvoje je v zastavěném území možné především „v plochách výroby a skladování, v plochách technické infrastruktury a v plochách smíšených výrobních, pokud jsou vymezeny územním plánem. Pokud je FVE takového rozsahu, že je pouze doplňujícím zařízením jiné stavby, je možné ji umístit jako součást této stavby. Může tak být umístěna v plochách bydlení, rekreace, občanského vybavení apod. např. na střechách staveb, splňuje-li především hygienické podmínky“. Umisťovat FVE v nezastavěném území lze pouze v souladu s územním plánem. Fotovoltaická elektrárna je posuzována jako výrobní zařízení a představuje změnu charakteru nezastavěného území a změnu jeho využívání. O tomto výkladu stavební legislativy lze samozřejmě v mnoha případech diskutovat, nicméně záleží jen na schopnostech investora, zda dokáže úředníka přesvědčit. Stavební zákon pojem fotovoltaika bohužel nezná. Případná změna územního plánu je poměrně dlouhodobá záležitost (až 1,5 roku) a většinu investorů odradí. Nemají jistotu, že se podmínky podnikání ve fotovoltaice nezmění.